Nebudu se očkovat vakcínou, která se vyvinula v tak krátké době.
Všechny očkovací látky a
také léky jsou již desítky let vyvíjeny standardním způsobem. Tento vývoj trvá
průměrně 10–15 let a farmaceutické firmy stojí i několik miliard korun. Než se
začne lék nebo očkovací látka běžně užívat, je potřeba provést tzv. preklinické
studie, které mají několik úrovní. Nejprve se látky počítačově modelují (in
silico), poté se nově navržené látky testují na buňkách nebo tkáňových
kulturách (in vitro) a poté na laboratorních zvířatech (in vivo).
Jakmile je v rámci preklinických studií potvrzen očekávaný účinek zkoumaných
látek a doložena jejich bezpečnost, jsou zahájeny klinické studie. Během těchto
studií je dále zkoumána bezpečnost a samozřejmě i účinnost léku nebo očkovací
látky. Až pokud se ve studiích prokáže bezpečnost a účinnost, lze lék nebo
očkovací látku registrovat a začít běžně používat. I poté jsou již
dostupné léky a očkovací látky stále zkoumány a sledovány. Do prvních fází
preklinických studií se každoročně dostane tisíce látek, do běžného použití
však jen nepatrný zlomek z nich. Všechny tyto studie jsou nezbytné, velmi
přísné, stále zdokonalované, výsledky jsou dohledatelné a kontrolované.
Pandemie onemocnění
covid-19 představuje největší zdravotnický problém za poslední desítky let. Jelikož
bylo ohroženo zdraví i životy všech lidí na planetě, spojili se vědci a lékaři celého
světa, aby vytvořili co nejrychleji účinnou očkovací látku. Jako nejideálnější
se jevila technologie mRNA, kterou vědci zkoumají již více než 30 let. Nejedná
se tedy o zcela novou technologii. Díky technologickým pokrokům v oblasti
vědy a také vysoké potřebě kvůli pandemii bylo možné tuto technologii rychleji
„dotáhnout do konce“. Stejně tak princip vektorových vakcín je znám a zkoumán
delší dobu (pro řadu jiných infekčních onemocnění). Až aktuální potřeba řešit
pandemii vedla ke směřování vývoje vektorových očkovacích látek přímo proti
onemocnění covid-19. Právě díky značnému úsilí vědců a lékařů, vynaložení
obrovských finančních prostředků, intenzivnímu vývoji, nejmodernějším
technologiím, včasnému zahájení preklinických a klinických studií, předvýrobou
očkovacích látek (i s rizikem, že by studiemi neprošly) a také při maximálním urychlení
administrativních úkonů regulačními autoritami bylo možné již během jednoho
roku vytvořit bezpečné a účinné očkovací látky proti onemocnění covid-19. To
vše za dodržení všech požadovaných a správných postupů. Všechny studie zaměřené
na vývoj očkovacích látek proti covid-19 jsou veřejně dostupné a dohledatelné.
Pro představu – vývoj
jednotlivých léků nebo očkovacích látek si lze představit jako auta čekající
v koloně. Vědci na celém světě zkoumají obrovské množství různých látek,
které mohou být využity v léčbě různých nemocí, avšak jejich akutní
potřeba se liší. Jakmile se začalo ve světě šířit onemocnění covid-19, objevila
se v této koloně aut sanitka, která představovala vývoj očkovací látky
proti covid-19. Sanitka má na silnici přednost a všechna auta jí musí uvolnit
cestu. Pod touto uvolněnou cestou si lze představit přesměrování veškerého
úsilí k akutní potřebě vyvinout tuto očkovací látku, a to nejen na poli
vědy, ale i v administrativě, která ve výzkumu zabírá mnohdy nejvíce času.
Na vydání občanského průkazu nebo řidičáku má úřad obvykle také čas několik
týdnů. Pokud však spěcháte, je schopný vám vydat doklad i během pár dnů. A podobně
to bylo i s vývojem očkovacích látek proti covid-19. Samozřejmě studie
zabývající se dopady očkování na populaci, délkou ochrany po očkování, možností
posilujících dávek apod. stále běží.
Co v těle očkovaných udělá vakcína a může poškodit zdraví?
Všechny očkovací látky,
které se k očkování proti onemocnění covid-19 aktuálně používají, prošly
řadou přísně kontrolovaných studií a musí splňovat nepodkročitelné podmínky pro
doložení bezpečnosti a účinnosti. Vědecký výzkum je dnes již na mnohem vyšší
úrovni, než byl ještě před pár lety a také v dobách, kdy byly vyvíjeny
očkovací látky proti jiným infekčním nemocem, které dnes běžně používáme a není
pochyb o jejich bezpečnosti a účinnosti.
Očkovací látky, které
dnes k ochraně proti onemocněním covid-19 používáme, a to jak mRNA tak
vektorové, jsou založené na stejném principu jako jiná očkování, jen
k tomu využívají jiné, modernější technologie. Tímto principem je
představit lidskému organismu charakteristickou část patogenu způsobujícího
onemocnění. Tato část se nazývá antigen a sama o sobě nedokáže vyvolat
onemocnění. Lidské tělo, konkrétně imunitní systém, si ji však zapamatuje, a
jakmile se setká s patogenem, který ji má na sobě, zaútočí na ni a tak
zničí i patogen ještě předtím, než vyvolá onemocnění.
Antigenem u koronaviru je
tzv. spike protein. Ten je pomocí očkování lidskému organismu představen a tělo
si následně vytvoří proti němu ochranu, a tedy i ochranu proti onemocnění
covid-19. Všechny látky obsažené v očkovací látce, které mají za cíl pomoci
představit tělu spike protein, jsou zcela neškodné a jsou velmi rychle
degradovány. V těle tedy nezůstává nic, co by mohlo v budoucnosti zdraví
očkovaného ohrozit. Vzniklá ochrana po očkování je podobná jako ochrana, která
vzniká po prodělání onemocnění, ale s tím zásadním rozdílem, že není
doprovázená klinickým průběhem onemocnění, který může být u některých lidí i
velmi závažný a může vést k hospitalizaci a v nejhorším případě i ke
smrti. Spousta lidí, kteří prodělali covid-19 má dlouhodobé následky, které
mohou být i nevratné. Očkování proti covid-19, podobně jako jiná očkování může
nést riziko nežádoucích účinků, které je ale v porovnání s riziky po
prodělaném covid-19 daleko nižší. Nežádoucí účinky, které se po očkování mohou objevit,
jsou obvykle velmi mírné a do pár hodin, popřípadě do několika dní odezní. Vedle
toho jsou shodné s reakcemi po očkování i proti jiným nemocem a jsou
očekávané. Tyto reakce totiž svědčí o „aktivaci“ imunitního systému, který
reaguje na prezentovaný antigen a vytváří proti němu ochranu. Velmi vzácně se
mohou vyskytnout i jiné nežádoucí účinky, avšak opět jejich riziko je daleko
nižší než po prodělání covid-19.
Může očkování vyvolat autoimunitní onemocnění?
O závažných zdravotních
komplikacích spojených s očkováním, a to jak proti onemocnění covid-19 tak
i proti jiným nemocem, koluje řada mýtů. Jedním z nich je ten, že očkování
způsobuje autoimunitní nemoci. Odpůrci očkování tím mezi lidmi vyvolávají
zbytečnou paniku. Přitom rozsáhlé vědecké studie tuto domněnku nepotvrdily. Při
srovnávání skupin očkovaných a neočkovaných skupin (např. při očkování proti
lidským papilomavirům) byl výskyt autoimunitních onemocnění v obou
skupinách zcela shodný. Co se týče očkování proti covid-19, neexistuje
v tuto chvíli žádný důkaz, že by tomu mělo být jinak.
Příčina autoimunitních
nemocí není doposud zcela jasná. Složitý vznik autoimunitního onemocnění lze
jednoduše popsat jako situaci, kdy speciální buňky imunitního systému člověka
začnou napadat vlastní dosud zdravé buňky a tkáně, což může vést
k poškození různých orgánů. Předpokládá se, že na jejich vzniku se podílí
řada rozličných faktorů. Jako jeden z těchto faktorů jsou u řady
autoimunitních onemocnění popisovány infekční nemoci. A onemocnění covid-19
pravděpodobně není výjimkou. Výsledky řady studií naznačují, že některé potíže
spojené s onemocněním covid-19, včetně dlouhodobého onemocnění řady
orgánů, lze vysvětlit tím, že se imunitní systém organismu obrátil omylem proti
tělu, tudíž že došlo k autoimunitní reakci. Vznik autoimunitního onemocnění lze tedy
s mnohonásobně vyšší pravděpodobností očekávat po prodělání onemocnění
covid-19 než po očkování proti němu.
Co se týče pacientů, u
kterých již bylo autoimunitní onemocnění prokázáno, tak se doporučuje očkování
proti onemocnění covid-19 v době jejich stabilizovaného stavu. Jakékoli
očkování není obecně doporučováno v době propuknutí onemocnění nebo při změnách
léčby. Očkování osob s autoimunitním onemocněním je třeba vždy konzultovat
s lékařem.
Může očkování způsobit neplodnost?
Spojování očkování proti
onemocnění covid-19 s následnou neplodností je jednou z dalších
poplašných zpráv, která se aktuálně šíří. Podkladem pro tuto informaci je
tvrzení, že vakcíny obsahují mimo jiné i genetickou informaci vedoucí k tvorbě protilátek
proti proteinu, který je nezbytný pro tvorbu placenty (syncytin-1). Odpůrci
očkování tak tvrdí, že tyto protilátky způsobí, že protein nebude aktivní,
kvůli tomu nebude funkční placenta a výsledkem bude neplodnost. Ve skutečnosti
tomu tak ale není. Je pravda, že protein na povrchu koronaviru (tzv. spike
protein), který je očkovacími látkami tělu prezentován k vytvoření ochrany
proti onemocnění covid-19, má ve své genetické informaci části totožné s
proteinem syncytinem-1. To ale není mezi proteiny vzácné a už vůbec to
neznamená, že jsou stejné či velmi podobné. Lze to připodobnit k situaci, kdy
máme dvě auta se dvěma registračními značkami, např. 2EF1234 a 2EF3456.
Přestože značky jsou podobné (a mají dokonce 4 stejné znaky, z toho 3 na
stejném místě), nikdo asi nebude tvrdit, že jde o stejný vůz. Stejně tak „podobnost“
mezi spike proteinem a syncytinem-1 není dostatečná k tomu, aby vznikla tzv.
zkřížená imunitní reakce, tedy stav, kdy imunitní reakce vyvolaná očkováním
proti onemocnění covid-19 napadne také syncytin-1 a tím vyvolá neplodnost. Rovněž studie v USA prokázaly, že
placenty žen, které byly očkovány proti covid-19, nejevily rozdíly ve srovnání
s placentami neočkovaných žen.
Tento argument lze
potvrdit i na základě zkušeností lidí, kteří onemocnění covid-19 prodělali.
Pokud by protilátky proti spike proteinu mohly napadat také syncytin-1, tak by
i osoby po prodělání onemocnění covid-19 měly ve zvýšené míře trpět
neplodností, jelikož i po prodělané nemoci jsou v těle protilátky proti
spike proteinu na povrchu koronaviru. Poruchy plodnosti po infekci covid-19 však
nebyly zaznamenány. Není důvod se domnívat, že imunitní odpověď proti spike
proteinu navozená virovou infekcí se liší od imunitní odpovědi navozené
vakcínou. Proto lze obavu z neplodnosti po očkování uzavřít jako
neopodstatněnou.
Prodělal/a jsem onemocnění covid-19 a při vyšetření mi byla zjištěna
přítomnost protilátek. Mám se očkovat nebo ne?
Dle aktuálně dostupných
dat stále chybí jasná hranice množství protilátek po prodělaném onemocnění
covid-19, kterou lze považovat za dostatečně chránící před opakovanou nákazou.
Současně nelze jasně stanovit, s jakou rychlostí u jednotlivců ubývají.
Předpokládá se, že po dobu alespoň 6 měsíců je ochrana navozená proděláním
onemocnění dostatečná. Proto lze po tuto dobu považovat průkaz o prodělání
covid-19 za jistý průkaz bezinfekčnosti shodně jako průkaz o provedeném
očkování, případně čerstvém PCR či antigenním testu. S prodlužující se
dobou od prodělání onemocnění však ochrana klesá. Tento pokles je značně
individuální a nikdo z nás nedokáže s jistotou předvídat, jak dlouho je v
co nejvyšší možné míře chráněn. Přirozeně vzniklá ochrana velmi závisí na tíži
onemocnění, celkovém stavu člověka, jeho genetické výbavě a aktuálním stavu
imunitního systému. A i když laboratorní vyšetření prokáže přítomnost
protilátek, nelze jasně říct, zda je stanovená hladina protilátek dostatečně
„ochranná“ a jak dlouho bude přítomna. Hladina protilátek totiž není
ekvivalentem ochrany očkováním. Důležité je také vědět, že samotná hladina
protilátek není jedinou formou obranyschopnosti. Další složkou je tzv. buněčná
imunita, která je rovněž po očkování dostatečně navozena. Mnohem bezpečnější než
spoléhat na protilátky je využít očkování, které navíc tuto již existující
ochranu po onemocnění covid-19 posílí. Odborníci očkování po prodělané nemoci
covid-19 doporučují i z důvodu vzniku mutací a šíření nových variant
koronaviru.
Pokud jste prodělali
v minulosti onemocnění covid-19 a současně vám byla laboratorním
vyšetřením potvrzena přítomnost protilátek v krvi, stačí k maximální
ochraně proti opakované nákaze onemocněním covid-19 s případným závažným
průběhem očkování jednodávkovou očkovací látkou. Vyšetření protilátek má
v tuto chvíli pouze dva odborné důvody. Prvním je vyšetření protilátek
před darováním rekonvalescentní plasmy a druhým pomoc v diagnostice
onemocnění u člověka, který má typické známky dřívějšího prodělání onemocnění
covid-19 (např. nález na rentgenu), avšak nebyl mu na počátku onemocnění
proveden test na přítomnost koronaviru. Před očkováním není vyšetření
protilátek opodstatněné.
Nevím, kde si mám najít nějaké relevantní informace k očkování, věřím jen
tomu, co se píše na seznamu…
Relevantní informace o
onemocnění covid-19 i o očkování proti němu je nejvhodnější hledat primárně na
stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR https://koronavirus.mzcr.cz/, na
webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv: https://www.sukl.cz/covid-19,
kde jsou uváděny i informace převzaté od Evropské agentury pro léčivé přípravky
a dále v příbalových informacích jednotlivých vakcín, které jsou průběžně
aktualizovány: https://www.sukl.cz/pribalove-informace-k-registrovanym-vakcinam-proti-covid-19,
dále na webu vlády - https://covid.gov.cz/,
případně na stránkách odborných společností (například Česká vakcinologická
společnost: https://vakcinace.eu/),
kde jsou i části věnované veřejnosti. Jakékoli jiné zdroje informací mohou být
zavádějící a to i přesto, že vypadají na první pohled velmi odborně či je
zaštiťuje některý ze známých lékařů, vědců apod.
Na základě jakých kritérií můžu aktuálně obdržet certifikát, kterým se
prokazuji v tzv. systému O-T-N (očkování – test – nemoc)?
Platnost certifikátu vychází z těchto kritérií:
·
Uplynutí 14 dní po
ukončení očkování, tedy 14 dní po jedné dávce očkovací látky Janssen nebo 14
dní po aplikaci druhé dávky u očkovacích látek Comirnaty (Pfizer/BioNTech),
Spikevax (Moderna) nebo Vaxzevria (Astrazeneca). Do doby uplynutí 14 dnů po
očkování není certifikát platný (v Tečce nesvítí modře).
·
Ochranná lhůta po
prodělané nemoci, konkrétně 180 dní od prvního testu, který prokázal onemocnění
covid-19.
·
Negativní výsledek testu provedeného
ve zdravotnickém zařízení (testy zakoupené v lékárně a prováděné doma se
nepočítají), kdy pro antigenní test (výsledek je znám obvykle do 20 minut) je
stanovena platnost tří dnů od chvíle odběru (72 hodin) a pro PCR test je
platnost týden. Po uplynutí této lhůty již není certifikát platný.